|
hudba, druh umění odlišující se od ostatních a) materiálem, tj. seskupeními uměle vytvořených zvuků, převážně tónů (o určité výšce, síle, délce a barvě neboli témbru); b) průběhem v reálném čase;
c) obsahem, jehož jádrem jsou vnitřní psychické stavy a reakce člověka na vnější realitu. Podle zvukového materiálu se rozlišuje hudba vokální (pro lidské hlasy) a instrumentální (nástrojová), která se dále dělí na hudbu symfonickou, komorní,
pro sólové nástroje ap. Podle funkce se rozlišuje hudba poslechová, dramatická, liturgická a užitá (taneční, pochodová), podle původu hudba lidová a umělá. Hudba vznikla snad ze zvukových komunikačních signálů paralelně s řečí a postupně se
vyvinula ve složitý sdělovací a vyjadřovací systém. Historicky se hudební projevy dělí podle období a slohů, současná historiografie však poukazuje na nepřesnost těchto charakteristik a hledá přesnější zařazení podle historických, kulturních a
společenských podmínek. |